Kdy jste se poprvé dozvěděli, že existuje něco jako Evropská unie nebo evropská integrace obecně? V mém případě to bylo až v podstatě v roce 2003 (tedy v mých 12 letech), kdy se Česká republika rozhodovala, zda vstoupí do této integrační organizace nebo ne. Vidím to jako dnes, kdy jsem přemlouval své rodiče, aby do urny hodili to kýžené „ano“. Tehdy bez jakýchkoliv hlubších znalostí jsem to bral tak, že se přibližujeme „západu“. Většina z Vás by mi zřejmě nevyvrátila výrok, že jsme chtěli být součástí organizace vyspělých západoevropských zemích…V době, kdy jsme se já a obdobně věkově staří začínali zajímat o svět kolem sebe, brali jsme Francii, Německo či Spojené království za jakýsi náš životní cíl…Kdo si snad někdy neřekl, já budu jednou žít v Londýně nebo třeba v Paříži?…
Kde se však stal ten zlom, kdy se politické vnímání Evropské unie otočilo téměř o 180° (tedy především ve vnímání občanů ČR)?
Nedávno jsem slyšel docela dobrou myšlenku, kterou si dovolím použít…Pokud vstupujete do nějakého klubu/organizace, přijímáte požadavky nebo kritéria na Vás kladené daleko vstřícněji…Máte nutkání dokázat, že tam patříte a zasloužíte si tam být…Jak to však vypadá, kdy se tam dostanete? Je to stejné jako u střední či vysoké školy…Jdete na přijímací řízení, snažíte se udělat, co nejlepší výsledek…Ale co až se tam dostanete?
Pokud budeme stále řešit zakřivení banánů a podobné malichernosti, nikam se zřejmě nedostaneme…Řešme opravdu kardinální záležitosti. Stojíme ve světě občanských válek, uzavírek ropovodů a plynovodů, teroristických organizací…